Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola třináctá - Výlet

Kapitola třináctá – Výlet


Ještě několikrát se sešli, ať už na večeři nebo na oběd, když jí Lucius navrhl, zda by s ním nechtěla jet na výlet, asi na týden nebo čtrnáct dní.
Nedala mu svou odpověď hned, potřebovala si to promyslet.
Celý týden být někde v pustině s Luciusem… Proč to vlastně chce? A proč se mnou? Vždyť jsem mudla. A co když mi tam nějak ublíží? Ale chová se ke mně tak mile. A hned od začátku – na rozdíl od své ženy. Docela ráda bych viděla její výraz, když by se dozvěděla s kým chce strávit její manžel svou dovolenou. Ne, škodolibost se ke mně nehodí – to není má vlastnost.
Nakonec pozvání přece jen přijala, ale opět si dala své podmínky, že se budou chovat jako mudlové – žádné čarování s hůlkou.
Lucius se nejdříve trochu cukal, ale nezbylo mu nic jiného než souhlasit. Ale uhájil si alespoň možnost mít s sebou svou hůlku – pro jistotu.

Jedinou magii, kterou mu dovolila využít, bylo přemístění – věděla, že by ho k cestování vlakem či autobusem jen těžko přemluvila.
Bohužel pro ni ale nevěděla, kam přesně se vlastně přemístí.
Řekl, že to bude takové malé překvapení, ale že se jí tam bude určitě líbit.
Měl pravdu.
Když se ocitli na místě, uviděla nádherný starší malý dům, kolem kterého byla zahrada a v okolí žádný další dům vidět nebyl.
Možná to bylo i tím, že téměř kolem dokola byly hluboké lesy.
Na první dojem ji tohle místo ohromilo.
Lucius se nemýlim, když řekl, že se jí tu líbit bude.
Když vešli dovnitř, zjistila Lucy, že domek je útulně zařízený, ale žádný zbytečný přepych, který by se do něj ani nehodil, nenašla.
„Co je to za dům?“ zeptala se zvědavě.
„Tohle je takové mé útočiště. Sem se občas schovám, když chci být naprosto sám. Nikdo o něm neví.“
„Takže mám tu čest být tu kromě vás jako první?“
„Ano, nikdo kromě mě tu ještě nebyl.“
„Je tu hezky, ale nevidím tu nikde žádný přepych,“ rýpla si.
„Ten byste tu těžko hledala – toho mám dost v Malfoy Manor – tenhle dům jsem si zařídil schválně jednodušeji.“
„A udělal jste dobře, nehodil by se sem.“
Pokýval.
„Musím vás ale upozornit, Lucy, že je tu pouze jedna ložnice nebo spíše místnost na spaní – jak jsem říkal, je to domek, ve kterém jsem útočiště vždy hledal jen já sám.“
Cukla sebou, ale snažila se na sobě nedat nic znát.
„Nevadí, pokud budou lože oddělena.“
„Samozřejmě – jinak to ani myšleno nebylo,“ řekl se zvláštním podtónem v hlase.
Spací místnost s výhledem na východ nebyla nijak velká.
Bylo tu jedno velké lůžko, zřejmě něco jako manželská postel, a pak jedno menší, které stálo hned pod oknem.
Lucy se automaticky vydala k tomu menšímu, když ji Lucius zarazil.
„Kdepak, jste host, takže vaše bude ta větší postel.“
„Ale mě by nevadilo spát u okna – navíc pro vás bude ta menší míň pohodlná než by byla pro mě.“
„Nepřijímám žádné protesty,“ řekl Lucius tak, aby bylo jasné, že o tomhle nehodlá v žádném případě diskutovat.

Když si vybalili svá zavazadla, lákal Lucius Lucy na krátkou procházku, ale ona ji s díky odmítla.
Byla zvědavá, co všechno v tomhle domě najde.
Měla na mysli, že budou muset také něco večeřet a jídlo se samo neudělá.
Tedy udělalo by se, kdyby použili Luciusovu hůlku.
To ale ona zamítla.
Rozhodla se, že ho překvapí a než se vrátí z procházky, zkusí něco uvařit.
Věděla, že je domek kouzelnicky upraven, takže v něm najde jakoukoliv surovinu a ingredienci, kterou si jen bude přát, za což byla ráda, protože doma ji většinou při vaření něco chybělo.
Pustila se do díla.
Udělám i polévku, přece je na ni zvyklý z domova. I když tam mu vaří skřítkové, takže jsem zvědavá, zda mu bude vůbec chutnat to, co já uvařím. No, přestaň přemýšlet nad nesmyly, napomenula sebe sama a pustila se do vaření.
Dala si na sporák vařit hrnec s vodou, do které později přidala několik druhů zeleniny, polévkový bujón a zahustila ji domácími nudlemi, které dělala jen velmi nerada, ale bohužel nic jiného do ni dát nemohla, protože na tohle se jaksi v tomto domě nemyslelo.
Ono taky kdo by tu polévku vařil.
Jako hlavní jídlo zvolila těstoviny s kuřecím masem, zrajícím sýrem, rajčaty a pórkem, což dala do trouby ještě zapéct se smetanou.
Akorát vypnula troubu, když do kuchyně vstoupil Lucius.
„Teda,“ vydechl, „tady to ale krásně voní!“ řekl popravdě.
Zčervenala.
Tohle od něj nečekala.
„Pokud chcete, můžete se posadit ke stolu, za chvilku se bude podávat večeře,“ řekla nervózním hlasem.
Postřehl to a hned zareagoval.
„Nemusíte být ze mě přece nervózní. Já vám přece nic udělám. Vůbec mě nenapadlo, že se mnou nechcete jít proto, že budete vařit večeři.“
„Ale přece tu není nikdo další, kdo by to za nás udělal. A já jsem žena, ta patří ke sporáku, jak se říká u nás.“
„A také se u vás říká něco jako, že láska prochází žaludkem, není to tak?“
Zase se musela začervenat.
„Ano, to se také říká,“ snažila se skrýt své rozladění.
Raději začala rozlévat polévku.
Nejdříve nalila jemu, až poté sobě.
„Tak si nechte chutnat,“ řekla prostě a sklonila oči ke svému talíři.
„Vy také.“
Byla více než nervózní.
Těžko říct, jestli pro něj někdy vařil někdo jiný než domácí skřítci.
Neřekl jediné slovo a snědl plný talíř polévky, pak teprve promluvil.
„Pokud takhle výborné bude i hlavní jídlo, které zatím skrýváte v troubě, pak nechápu, proč nám doma vaří skřítkové a ne nějaký mudla.“
Podívala se na něj zkoumavým pohledem.
„Nedívejte se na mě takhle, já to nemyslel špatně. Opravdu ne.“
Za úplného ticha Lucy naservírovala i druhé jídlo.
Tentokrát to Lucius nevydržel a už po několika soustech promluvil.
„Lucy?“
„Ano.“
„Takhle výborně umí vařit každá mudlovská dívka?“
„Nevím. Těžko říct. Já třeba dlouho nevařila, až když jsem pracovala pryč z domova a přišla jsem k sobě domů, nečekalo na mě mamkou uvařené jídlo, musela jsem se do vaření pustit sama.“
„Ale zvládáte to velmi dobře. Myslíte, že bych si mohl vzít ještě trochu?“
Nadšeně se usmála.
„Samozřejmě!“
Po večeři se pustila do sklízení nádobí a chystala se ho jít umýt.
„Tohle bych měl asi zase udělat já.“
„Ne, to je v pořádku – mě to nevadí.“
„Ale přece jsem vás pozval na výlet a zatím jste tu nejvíce času strávila právě tady v kuchyni u domácích prací. Nejste služka nebo domácí skřítek, abyste vše dělala sama. Rád bych vám pomohl.“
„Dobrá tedy. Ale já budu mýt a vy utírat,“ řekla trochu příkazem a v tu chvíli se zarazila. Mluvila tu přece s Luciusem Malfoyem a ten určitě není zvyklý na to, aby mu někdo něco přikazoval, obzvlášť mudla, „tedy když vám to nebude vadit, nechtěla jsem, aby to vyznělo, že vám to dávám příkazem,“ začala se omlouvat.
„Nic se neděje, budu utírat,“ mrkl na ni.
Když nádobí douklidili, sedli si ještě na chvíli zpátky ke stolu a popíjeli víno, které jim zbylo od večeře.
Povídali si, ale pak se Lucy začaly klížit oči.
„Asi si už raději půjdeme lehnout, co říkáte?“
„Ano, to je v tuhle chvíli nejlepší nápad. A o koupelnu střihneme? Nebo můžu jít první?“ zeptala se.
„Běžte klidně první, já půjdu za chvíli za vámi.“
Vděčně přikývla.
Vyběhla do schodů, vzala své pyžamo a zavřela se v koupelně.
Vlezla do sprchy.
Pustila na sebe vodu.
Bylo to tak osvěžující a přitom zároveň cítila, jak na ni padá únava.
To bude tou dnešní cestou.
Vypnula sprchu, zabalila se do ručníku a šla si k umyvadlu vyčistit zuby.
Poté si vysušila vlasy, oblékla si pyžamo a rychle přeběhla přes chodbu, aby ji on neviděl.
Zapomněla si v pokoji župan a bylo by jí trapné, kdyby ji viděl jen v pyžamu.
Sotva si lehla do postele, usnula vyčerpáním.
Ani nevěděla v kolik hodin přišel Lucius.

V Malfoy Manor Narcisa zuřila.
Nevěděla, kde se její muž nachází, ale byla si téměř jistá, že je tam s ní.
„Draco, naposledy se tě ptám, kde je tvůj otec?“
„Já to ale nevím, matko,“ odpověděl sladkým hláskem Blonďák.
„Nechtěj mě rozčílit, víš, jak dopadla ta šmejdka, když to udělala!“ začala mu vyhrožovat.
„Jsem tvůj syn, neříkej, že bys mi kvůli takové hlouposti ublížila?“
„Varuji tě, neprovokuj mě!“ křikla na něj.
„Nevím to! Říkám ti už po stopadesáté! Prostě to NEVÍM! Nesvěřil se mi kam a s kým se chystá odjet. Budeš se ho muset zeptat, až se vrátí…“
„Jsi stejnej parchant jako tvůj otec!“
„Jak sis mě vychovala, takového mě máš,“ prohodil ještě Draco přes rameno, když opouštěl pokoj.
Počkej, Luciusi Malfoyi! Já se ti pomstím, to ti slibuji! Takhle mě ponížit! Tahat se s mudlovskou šmejdkou! Ty, který jsi je vždycky nenáviděl nejvíc! Tohle tak nenechám!

12. Kapitola || 14. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis